Podzimní barvy rozzářily kraj a my zase šlapeme známými i neznámými údolíčky, sevřeni hradbami pískovcových skal.
Krab s Démonem vyráží už v pátek večer do Blíževedel. První noc tráví na Vlhošti a pak vyráží naproti Pavoučkovi s Puštíkem. Tedy, spíše je pronásledují. Ti dva totiž přijeli v sobotu ráno do Dubé (a že stihnout autobus v Mimoni je stálo několik set metrů sprintu s plnou polní). Jenže starý matlák Puštík se ve snaze ověřit si svůj orientační smysl pro jistotu letmo podíval do mapy. Příliš letmo. A tak vede dvojici úplně na opačnou stranu (kdyby se do mapy nedíval, byl by býval šel směrem dobrým…), což zjišťují až po sedmi kilometrech. Vrací se tedy zkratkou do Dubé, pak naproti Krabovi a Démonovi (cestou si opět pomatený Puštík poplete pěšinu plýtvajíce potem) a pak se konečně shledávají. Cestou je potřeba ještě vyžebrat vodu, což se povede v baráčku, kde zrovna slaví narozeniny. Kromě vody tak fasujeme chlebíčky a mašírujeme dál.
Cestou jsou nádherné výhledy a převis, kam nás Démon přivádí, je fantastický. Dokonalost završí ještě Krabovy meruňkové knedlíky vařené na ohni.
V neděli se zapisujeme do cancáku památným příběhem Přeživších (vyprávění o vandru psané celé slovy začínajícími na P) a už se neochotně touláme zpět do Dubé. Další nádherný slunečný den přispívá k pohodové náladě a spolu s Pavoučkovým neústupným nátlakem i k tomu, že Démon nakonec přislibuje svou účast na listopadové ochutnávce potápění (a to je co říct, protože když Pavouček někoho přemlouvá už druhý den, tak ten někdo má fakt tuhý kořínek).
Díky tomu je jasné, že se zase brzy uvidíme a tak se loučíme s lehčím srdcem a těšíme se na další společné chvíle.
