Letošní červen byl opravdu vydařený. Hned v jeho prvním víkendu vyrážíme bojovat o Mimoňské pádlo do Hradčan. Jak skauti, tak roveři vítězí ve své kategorii a putovní pádlo se tak již čtvrtým rokem ocitá u nás v klubovně. Roverům se dokonce podařilo být nejrychlejší posádkou celého závodu (skauti byli celkově třetí)! Takže velké díky Pavoučkovi, Návodovi, Medikovi, Vořechovi a Pepínovi.
Ještě ten samý víkend také Brownies, Démon a Puštík vyráží pomáhat na brigádu na Selešce. Stejná trojice se také účastní plavby po Nise a slavností Nisy v posledním červnovém víkendu. Určitě si od nich nechte povyprávět, jaké to bylo, za mě naprosto nezapomenutelná akce.
Ale o tom teď psát nechci. To důležité je, že už nám propustili Kraba (z jeho zcela nedobrovolného výletu do Španělska, kde byl zaručeně držen násilím) a tak se poprvé vydáváme za hranice naší malé zemičky. Tedy, asi tak deset kilometrů za hranice, na polskou nádrž Witka, na nám dobře známé řece Smědé.
V pátek se u klubovny scházíme v optimálním počtu. Pavouček, Brownies, Návod, Medik, Krab, Sirka a Puštík. Takže po krátkém nachytření a kvízu z teorie plachtění a pravidlech plavebního provozu nakládáme všechny tři plachetní pramice a vyrážíme ve směru severní tečny.
V sobotu foukal příjemný větřík a my křižujeme hladinu přehrady sem a tam. V rámci osvěžení se pokoušíme plnit všemožné úkoly z odborek Plavec a jachtař.
Do tábora nás přiláká až vůně bramboráků, kterými nás pohostili Pavouček s Návodem. Večeříme v odlescích slunce, zaplouvajícího za kopečky na druhém břehu. Po jídle odstrojujeme jednu z lodí a za svitu loučí vypádlujeme na volnou hladinu. Pak si každý po svém vychutnává krátkou duchovní chvilku, zakončenou malým rituálem.
Než zalézáme do stanů, ještě chvíli prozpěvujeme u ohně. Jen Medik, Krab a Puštík se nějak nemohou smířit s pevnou půdou pod nohama a vyplouvají po hladině plné hvězd, přespat na lodi.
Ráno zahalilo Witku do chuchvalců mlhy. Její mokré prsty šimráním po tvářích probouzí Puštíka a ten ze samé radosti, že se při svém převalování v loďce nepřevrátili, burcuje zbylé dva námořníky. Zato v táboře je ještě půlnoc. To se mění během jediné minuty a za chvíli již většina z nás plave k vrbovím větvím, čouhajícím v samém prostředku nádrže. Ty větve nejspíš patří stromům, které přehrada až po vršky zaplavila.
Jediný, koho se nepodařilo probudit, byl vítr. Napůl na pádla a napůl na foukání do plachet připlouváme k hrázy a prozkoumáváme vesničku Niedów a zdejší zříceninu (respektive pár zarostlých kopečků, které z ní zbyly). Pak už jen spěcháme zpět, všechno rozebíráme a neochotně se vracíme z naší první malé expedice.
Takže Polsko jsme zvládli, vše je připraveno. Za měsíc se tedy můžeme vydat na pořádnou expedici…