Překrásný teplý květnový víkend. Roveři, skautky, skauti a také kamarádi od pěšáků z Přelouče, celkem 24 účastníků. Lodě, pádla, vlnky, skály, ohýnek, kytara…
Tahle akce byla tak plná všeho, že se to jen těžko popisuje. Zkrátka jsme se sjeli k výcvikové peřeji Paraplíčko za spoustou nových dovedností, přátel a zážitků. V pátek se postupně scházíme, hrajeme seznamovací a další hry a zpíváme u ohně. Ráno vstáváme brzy, což se neobejde bez remcání. Ale proč vyspávat, když nám s každou vteřinou odtéká přes deset kubíků vody!
První parta vyráží na via ferratu Vodní brána pod vedením Áji a Brčka, zatímco Sirka s Puštíkem trápí druhou skupinu na vodě. Po rozehřátí a instruktáži se střídáme na barakách a kajacích a za chvíli už máme první plaváčky. To ale není nic proti tomu, co předvedli skauti a skautky odpoledne. Po poledňáku se skupiny střídají a na vodu se tak dostávají naši kaskadéři. Slovo náklon je některým cizí a takový Tučňák se koupal víc jak 10x. K večeru ještě s dobrovolníky zkoušíme eskymácké obraty a pak už hurá na véču. Dobře, spíš na oběd. Medik s Amélkou měli totiž strach, že budeme hladoví, takže k obědu uvařili o pár kilo těstovin navíc. Ten salát byl fakt výborný, měli jsme ho místo nášupů ještě v neděli k snídani i obědu. A až v úterý večer ho Puštíkovic doma konečně dorazili…
Za zmínku snad ještě stojí i to, že přístavní vařiče jsou spíš chladiče a vodu na těstoviny vařili od 9:00 až do poledne. Poučen tímto tedy Puštík a Sirka vstávají v neděli brzy, dávají vařit vodu na oběd a připravují Návodovi narozeninové dorty (dva, aby každý mohl alespoň oblíznout). Rozcvička nemohla být jiná, než vodní. Po dlouhém přemlouvání se nakonec ve velkém vracáku koupou všichni, takže i Přeloučáci mohou být s hrdostí pasováni na vodní havěť. Se slovy ,,Všechno nejlepší“ nakonec letí do vody i Návod.
Během dopoledne se dobrovolníci pod taktovkou Brčka a Áji vydávají zdolávat horolezecké cesty na Kozinci, zatímco mokré duše trénují v brankovišti. Nafukujeme dokonce i raft a paddleboard a nechybí ani procvičení sebezáchrany a práce s házečkou.
Když jsem doma procházel zpětnou vazbu, dojímalo mě to skoro až k slzám. Pokud všichni milosrdně nekecali, tak se akce doopravdy velmi vydařila. Za to patří obrovský dík všem instruktorům ale hlavně každému účastníkovi. Přátelství, podpora a radost tam byly cítit opravdu v každém okamžiku, málokdy jsem zažil podobně skvělou partu. Takže si to za rok zopáknem a pojedeme dál a půjdeme výš, co tomu říkáte?
Celá galerie fotek je kdyžtak na Rajčeti. Kdybyste ji nemohli najít, napište mi a já pošlu odkaz.