Přes zimu se toho moc nedělo. Jediným výstřelem byl pěší výlet Démona, Medika a Puštíka na Proseč a Císařský kámen. A nesmíme zapomenout na přespání v iglů, které si vychutnali Démon s Puštíkem a jeho kamarády.
Jak jste si jistě všimli, náš kmen postihla těžká ztráta. Krab dezertoval na Erasmus do Španělska, a tak se obvyklý počet účastníků akcí snížil ze tří na dva. Věřil jsem, že až k nám zase zavane teplý dech jara, roveři se proberou ze zimního spánku. Mýlil jsem se. Na našem březnovém vandru nás bylo jen 2,5 (zcela nečekaně Démon, Puštík a na jeden den s námi putovala i Amélka).
Původně jsme chtěli do Roverek, ale vzhledem k účasti volíme bližší oblast Hradčanských stěn a jdeme pouze na jednu noc. Aprílové počasí nás provází celou cestu, ale fotím jen, když svítí sluníčko, aby to vypadalo jenom krásně.
Amélku doprovázíme až na nádraží do Mimoně a máváme na rozloučenou posmrkanými kapesníčky. Démon si ještě rychle obstarává večeři a v tmavnoucí záři červánků spěcháme zpět do skal k malému převisu, který jsme cestou našli. Poslední kilometry už klopýtáme po tmě. Teprve, když jsme šťastně spočinuli v jemném písku, otevřel Démon mapy a vyrukoval s nečekaným překvapením. ,,Ty mě chceš zabít, vždyť jsme ušli 40 km!“
Pochopitelně vyspáváme dlouho. Komu by se taky chtělo rušit nádherný ptačí koncert, který se rozezněl se svítáním. Nakonec ale přeci jen táhneme dál. Okolo Máchova jezera a na nádraží do Starých Splavů. Když unavení usedáme na lavičky netušíme, že ta pravá legrace teprve začíná…
Když už má vlak zpoždění půl hodiny, nevydržíme to. Jdeme se do infocentra vyptat, jestli v tomhle zapadákově už objevili železného oře. Mají sice zavřeno, ale pán nám řekl, že vlak do České Lípy (který v jízdních řádech normálně je) odsud rozhodně nepojede. Dobrá tedy, vyrážíme k silnici na stopa.
Problém je v tom, že lidi už asi dávno nevědí, co znamená vztyčený palec vandráka postávajícího na krajnici. Skoro všichni nám mávají a ukazují palce nahoru, ale nezastaví nikdo. (A rozhodně to není tím, že Démon je celý v maskáči a já už jsem se pěkně dlouho neholil, o blátu na botách nemluvě.)
Vracíme se tedy na nádraží a nasedáme na vlak jedoucí na opačnou stranu. Přes Mladou Boleslav a Turnov se přeci jen dostáváme domů. Jaké je mé překvapení, když po krátkém výpočtu zjišťuji, že tato trasa je sice podstatně delší, ale zato o trochu rychlejší a levnější, než plánovaná jízda přes Českou Lípu. Takže poučení závěrem: Cestování s Démonem a Puštíkem je plné zábavy a překvápek, rozhodně si tedy nenechejte jejich další čundry ujít a jeďte s nimi!
